Černobyl

Ihned po výbuchu na místo dorazili hasiči, kteří požár ještě tu

noc dostali pod kontrolu, tak že se nemohl dále rozšiřovat ale

v jádru reaktoru bylo stále do běla rozžhavené polotekuté

"magma" uranu a grafitu. Do reaktoru vpravovali pomocí

vrtulníku pytle s pískem a kyselinou boritou, která neutralizuje

radiaci. Tímto činem doufali, že požár zadusí a zabrání

většímu úniku radiace. Celá katastrofa byla zahalena

mlčenlivostí a to tak, že ani nadřízení

nedostávali potřebné a pravdivé informace

k následnému rozhodování. 3 dny trvalo

rozhodnutí o evakuaci Pripjati. Obyvatelé

tohoto podnikového městečka po celou

dobu nevěděli skutečný důvod evakuace,

také z důvodu zabránění paniky, kdy jim

bylo sděleno, že během 3 dnů se zpět do svých

domovů vrátí a s sebou nic nepotřebují. Ve skutečnosti

se již nikdy do svých domovů nevrátili.

I po 4 dnech z reaktoru stoupal kouř a tímto

nastávala větší a větší obava, že se "magma" dostane přes

základový beton krytu reaktoru. Kdyby se tak stalo “magma“

by se dostala do styku z vodou, která tam po uhašení

hlavního požáru ztekla, reaktor by vyvolal třetí ze všech

největší explozi. Jelikož teplota "magmatu" se pohybovala

kolem 4000-5000 stupňů celsia a stačilo by 1400 kg

"magmatu", aby při smíšení vodou vznikl mohutný tlak páry,

který by vymrštil zbytek reaktoru do vzduchu. Vědci vypočetli,

že tlaková vlna, kterou by výbuch vyvolal by byla tak silná, že

by zničila i 320 km vzdálené město Ninc. Evropa by se stala

neobyvatelnou z důvodu velmi vysoké radiace.

Vláda musela jednat velice rychle. Po odčerpání vody hasiči

se riziko výbuchu snížilo, ale pod elektrárnou bylo stále

mnoho podzemní vody která riziko výbuchu taktéž vyvolala

přičemž by došlo k zamoření této vody radioaktivitou. Pomocí

stovky vojáků a horníků byl vykopán velký tunel pod

elektrárnou, do kterého měl být umístěn chladící systém.

Pracovalo se 24 hodin denně, po 4 hodinách ve velkém horku až

50 stupňů bez dostatku potřebného kyslíku se horníci střídali. Po

měsíci úmorné a nebezpečné práce byl tunel hotov, ale chladící

systém zde  umístěn nebyl. Rozhodlo se o následném

obrovském vybetonování desky která nebezpečí exploze

eliminovala. Dále bylo rozhodnuto o výstavbě sarkofágu,

který pokračujícímu úniku radiace zabrání. V Moskvě byly

vyrobeny železné konstrukce, následně usazeny kolem

reaktoru a vybetonovány. Na hranicích zakázané zóny

bylo vytvořeno tzv. překladiště na kterém se beton z

čistých dopravních prostředků přemístil do zamořených

dopravních prostředků aby se radioaktivní prach nerozšiřoval

mimo zakázanou zónu. Po usazení konstrukce

se začala provádět stavební práce na opravě střechy.

   Ta byla z důvodu nálezu zbytku

  velmi radioaktivního magmatu

  který výbuch vymrštil z

  reaktoru na střechu elektrárny.

Pomocí speciálních dálkově ovládaných robotů začalo

odstraňování magmatu. Z důvodu obrovské radiace se

po chvíli úspěšné práce dostavili problémy dálkového

přenosu a roboti se stali neovladatelnými někteří spadli

přímo do jádra reaktoru jiní se zastavili úplně.

Roboty museli nahradit lidé takzvaní “bioroboti”. Na vojáky

byly navléknuty 30ti kilogramové olověné vesty, které bránili na

omezenou dobu průniku radiace maximálně 2 minuty. Po 2

týdnech byly ze střechy zbytky magmatu odstraněny a práce

na sarkofágu mohla pokračovat. V září roku 1986 je sarkofág

s životností 30 let hotov. Hned po dostavění sarkofágu bylo

zřejmé že tento improvizovaná stavba nevydrží na dlouho

takže nebezpečí uniku radiace stále přetrvávalo.

V červnu roku 2010 bylo rozhodnuto

o výstavbě nového sarkofágu z důvodu končící životnosti

starého sarkofágu. Černobylský sarkofág s životností 100 let

zakryl 4 blok a měl by zamezit  úniku radiace, o velikostech

délka 162 metrů a výška 108 metrů. Stál přes 2,15miliardy

eur ( přes 58 miliard kč) stvba byla zahájena v roce 2012 a

dokončena 2016.